Někdy jsou smrádci pubertální fakt na ránu, ale stejně je máme rádi :-D Bez ambice, jen tak cvičmo. Celý námět mě přestal inspirovat a vlastně i bavit. A já nerada píšu do šuplíku. Dávám vám tu jeden nástřel, jak by to mohlo být, až pojedeme na Vánoce na chatu. Tak víte, jak markeťák. Není nad to, už dopředu říct,...
Starý šedivý pán celý život dělal psychoterapie lidem a pomáhal jim najít sebe samy. Třicet let se staral o lidské duše a tak trochu zapomínal sám na sebe. Pro samou práci si nikdy nepořídil rodinu a tak teď ve stáří zůstal docela sám. Klienti na něj zapomněli a stejně si od nich vždycky držel osobní dištanc a tak se...
"Tři, dva, jedna, start!"
Jaroslav čapnul svého syna Petra pod paží a letěl s ním přes celý dětský pokoj.
"Houstone, pozor, máme problém!", cloumal s Péťou zběsile ve vzduchu, napodobujíce tak turbulence.
"Pípou, pípou, pípou...nouzové přistání", odhodil jej do postele a malý klučina se smál, jako smyslů zbavený, s hlavou zabořenou do peřin.
"To...
Dušan se dívá na TEDx. Na tom by nebylo nic divného, kdyby neposlouchal přednášku jedné teoložky.
Poslouchám o bohu a kreslím si svoji vzpomínku. Vzpomínku na říkadlo, které mi říkala babička, když jsem byla malá a jemným prstem mě hladila po čele, očích, tvářích, bradě, puse a nosu.
Možná říkadlo znáte. Já ho říkala Hugovi, když...
K napsání této pohádky mě inspirovalo tričko od úžasné umělkyně MAGI
Klára právě uklízela polystyrénovou výplň a krabici od nové tiskárny. Před malou chvílí se zabouchly dveře za jejím kamarádem, který jí tiskárnu zapojil a uvedl v provoz. Klára moderním přístrojům totiž vůbec nerozuměla, byla to učitelka klavíru a znala jen svoji hudbu a milovala vše, co bylo jednoduché a krásné. Milovala minimalismus a tak podle...
V jednom obývacím pokoji, bydlela spousta knih. Patřily vousatému klukovi, švihlé holce a klukovi, který na všechno říkal jenom jo a ne.
V jednom sešitě matematiky bylo rušno. Jednička zrovna předváděla, svoji jedinečnost. Práskala kolem sebe jako bič a chvástala se, že je první a výborná. Nule to bylo líto, závistivě se koukala na jedničku a chtěla být jako ona. Taky tak štíhlá a jedinečná. Jenže to byla jen nula, kulatá, prostě nic.
Říkala si sama pro sebe: "Kdybych...
Za městem, tak kde nikdo nechodí. Kde nikdo nevenčí své psy, ale kde je večer stále ještě vidět světlo paneláků, tam žil jeden ptáček. Měl své hnízdo na ani velkém ani malém buku. Žil sám. Měl hnědo šedé peří a žlutý zobáček.
Když našel zrníčko, vždy třikrát poskočil doleva a třikrát doprava, zazpíval třikrát vysoké Cé a pak...
Mnozí z vás již možná moji pohádku "Kluk a housenka" četli, ale nově jsem k ní nakreslila ilustrace a tak si ji můžete vytisknout a číst drobotině ;-)
